Jak Karlín svítiplynem rozzářil Prahu

Vladislav Dudák

Křižovníci a další páni domácí, obchodníci, plynaři, továrníci, štamgasti, rejdaři a lodníci, plynaři, železničáři a školáci. Ano, ti všichni se v 19. století nejen promenovali po Pobřežní ulici, ale mají něco společného i se zdejší historickou zástavbou. Jít Pobřežní ulicí dům od domu by mohlo být poněkud nudné, a tak se na její zástavbu podíváme právě přes hlavní profese. Dnes tedy začínáme plynaři.

V letech 1847–1871 působila Karlínská plynárna (zvaná podle svých majitelů také Vratislavská plynárna). Byla to první karbonizační plynárna (karbonizace je pražení tuhé hořlavé látky bez přístupu vzduchu) v českých zemích, určená pro veřejný rozvod plynu. Zásobovala 200 plynových lamp v pražských ulicích. A protože se karbonizovaný plyn zpočátku používal výhradně ke svícení, začalo se mu říkat svítiplyn.

Smlouva mezi magistrátem a Vratislavskou plynárenskou společností o výstavbě plynárny sloužící k osvětlení města byla uzavřena 27. 12. 1844. Za návrhem stál Rudolf Blochman, který již dříve zkonstruoval plynárnu v Drážďanech. Celkem měla dodávat plyn pro 200 lamp, což stačilo na osvětlení 66 ulic na Starém Městě, 27 na Novém Městě a 21 ulic na Malé Straně. Poprvé se rozeběhla 15. září 1847, v předvečer narozenin císaře a českého krále Ferdinanda I. Dobrotivého.

Oslava i nedůvěra

Systém od začátku vzbuzoval jistou dávku nedůvěry. Lidé se domnívali, že oheň putuje v trubkách přímo z plynárny a v okolí tak hrozí požár. Do novin si pak stěžovali, že oheň z plynových lamp je oproti olejovým lampám méně hezký. Jan Neruda naopak byl plynovými lampami tak nadšen, že je obdivoval dlouho do večera a doma dostal za pozdní příchod nářez.

Úvodník novin Bohemia napsal 19. září 1847, čtyři dny po uvedení do provozu: "Nové plynové plameny září ve světle stále krásnějším. V prvních dnech v hořácích vězelo ještě mnoho atmosférického vzduchu, který s plynem proudil ven a plameny notně ukracoval, rovněž skla lamp nebyla nikterak očištěna od špíny a od prachu, což se nyní postupně děje. Postupně, neboť lamp, jež v současné době již planou, je ve městě 269, cídění takového množství lamp žádá si již několik dnů času. Od 1. října bude ve městě planout 580 hořáků. Na Koňském trhu, který již nyní nádherně se skví svými dvěma řadami circa 50 plynových lamp, bude uprostřed vztyčeno ještě 6 kandelábrů, stejně tak dva nebo tři na Staroměstském rynku. Lampy v širokých ulicích stojí od sebe vždy 15 sáhů, v ulicích úzkých, kde nejsou nutné dvě paralelní řady, stojí v diagonální linii 120 stop od sebe. I mnohé krámy a hostince jsou již osvětlovány plynem a skýtají, ješto se světlo v uzavřeném prostoru pochopitelně více koncentruje, nanejvýš brilantní podívanou. Jak dozvídáme se z obstojného zdroje, ředitelství plynového osvětlení uzavřelo již smlouvy s privátními osobami na 1800 plynových hořáků, přičemž nádraží, jež taktéž je osvětlováno plynem, není do tohoto čísla započteno".

V roce 1863 plynárnu zakoupila bruselská společnost Compagnie général pour l’éclariage et l’échauffage par le gaz a provozovala plynárnu pod názvem Allgemeine Gasbekeuchtung u. Gasbeheizung Gessellschaft – Gaswerk Prag. V roce 1871 zde provoz ukončila a převedla jej v roce 1882 do nově postavené (1881) plynárny v Libni, z níž se zachovala kancelářská budova čp. 264/121 v ulici Sokolovská (pozor, proslulý libeňský „kulatý plynojem“ s ní nesouvisí, ten patřil do komplexu Michelské plynárny).

Po vypršení monopolu Vratislavské (nyní Belgické) plynárny na veřejné osvětlení uvedl magistrát do provozu pražskou obecní plynárnu na Žižkově, která o rok později převzala osvětlování všech pražských ulic a náměstí. V roce 1871 bylo v Praze již 2 598 plynových lamp.

Heslo cechu lampářů: „S plynem je všechno krásnější“.

Poslední lampy na kandelábrech na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici byly převedeny ze svítiplynu na elektřinu v dubnu 1985. Zájem o měkké plynové světlo se ale postupně začal vracet, především v historických čtvrtích měst. V roce 2002 se tak rozsvítilo devět plynových lamp v Michalské ulici na Starém Městě. Svítiplyn akorát nahradil ten zemní. Dnes jsou těmito lampami osvětněly například Melantrichova ulice, Celetná, Rytířská, Malé náměstí, Staroměstské náměstí, Karlův most (jediný na světě osvětlený plynem), Mostecká, Malostranské náměstí, Nerudova, Hradčanské náměstí a Loretánská ulice.

Rohový dům 380/2 (Ke Štvanici /8), dům 370/4 spolu s domem s fasádou pouze do ulice Ke Štvanici (379/6) – pocházejí z let 1891–1894 (arch. Josef Rossel) a stojí na místě, kde stál velký plynojem Vratislavské plynárny.

323/6 – nadační dům Josefa Srnce. Novorenesanční, postaven podle plánů Josefa Blechy st. 1888. Josef Srnec vlastnil kolem přelomu 19. a 20. století proslulé zasílatelství a obchod s plodinami a jeho slogan se pyšnil tím, že dopraví zboží kamkoli na světě.

299/8 – starší domek na pozemku bývalé plynárny. 1884 upraven Josefem Tichým. Přízemní dílenská budova podle plánů Františka Janouška z 1898