Nádraží jako cíl cesty? V zahraničí si u vlaku skočíte do coworkingu i k lékaři

Matěj Machytka

Také většinou českých nádraží co nejrychleji proběhnete a mizíte z jejich okolí? Inspirace ze zahraničí ukazuje, že to tak být nemusí.

Musíte na služební cestu třeba do Vídně a nechce se vám autem, protože byste se zbytečně unavili a navíc nechcete nechávat uhlíkovou stopu? Představte si, že si na nádraží dojdete s pohodlným hodinovým předstihem, dáte si skvělou snídani a zpracujete ranní maily v coworkingovém hubu plným měkkých křesílek, květin a usmívajících se lidí. Utopie? Na pražském Hlavním nádraží možná, pro francouzská nádraží už dnes naprostý standard.

Nejspíš každého, kdo má při svých delších i kratších cestách co dočinění s hromadnou dopravou napadlo, že existuje diametrální rozdíl mezi zázemím českých nádraží a těch v cizině. Přestože pražské Hlavní nádraží za posledních pár let změnilo svůj facelift asi o 180 stupňů, stále je vrcholem vašeho čekání leda Burger King nebo potrefená.

Na pohodlí při čekání na svůj spoj jsme zvyklí spíše z letišť, kde jsou pohodlné lounge a dobré, i když ještě dražší, jídlo denním chlebem. Z cestování vlakem máme dopředu osypky a snažíme se být na nádraží co možná nejkratší dobu. No a právě to se snaží změnit mnohá francouzská města.

Zpoždění nevadí

Po celé Francii vznikají nádraží nové doby – místo nejen pro čekání, ale prakticky pro žití. Aktuálně vzniká jedno takové moderní nádraží v západofrancouzském Nantes. Architekt Rudy Ricciotti navrhl funkční skleněný eko „palác“, ve kterém se budete chtít zašít na celý den, i když třeba ani nemáte jízdenku na vlak. Nespočet restaurací a kaváren asi ani nepřekvapí, ale třeba pracovní hub? To už je celkem nadstandardní přístup k cestování. O vymakaném designu a udržitelných materiálech ani nemluvě. Nádraží nové doby nevzniká ve Francii pouze v Nantes. Ani Paříž nezůstává pozadu a plánuje svým cestujícím nabídnout třeba dětské jesle, michelinskou restauraci i praktického lékaře.

Francouzské dráhy založil Napoleon III., v 19. století byly nádraží většinou rozšířené poštovní stanice, které jako jediné široko daleko zůstávaly otevřeny 24/7. Staly se tak prakticky jediným místem, kde se setkávaly všechny vrstvy společnosti za společným účelem – někam odjet nebo odněkud přijet.

Z vlaku do auta do vlaku

Modernita začátku 20. století s sebou přinesla nadšení v autodopravu, stejně tak služby se přesunuly z nádraží směrem k čerpacím stanicím a odpočívadlům. Jenomže dnes se společenské a ekologické tendence opět vracejí k vlakům, s čímž přichází i jejich modernizace.

Dnes se města snaží, aby se nádraží stalo opět pojítkem mezi jeho obyvateli. Rekonstruují se tak i čtvrtě, ve kterých se dopravní uzly nachází, se snahou sloupnout jim a jejich okolí nálepku špinavých a nebezpečných částí.

Ale ani vznik nového pařížského nádraží není pouze bohulibým činem tamějších radních pro své spoluobčany. Stavba se nachází v blízkosti budoucí olympijské vesnice, která bude očividnou výspou Francouzů (jak to tak vždycky na Hrách bývá) v roce 2024. Okolo nového nádraží budou parky, kancelářské budovy i studentské koleje. Vznikne tak prakticky nová čtvrť, která se bude chlubit celému světu. Třeba jednou Praha vyhraje soutěž o hostování Olympijských her a i my se dočkáme celkové rekonstrukce Wilsonova nádraží i okolního Šervůdu. Nebo rovnou přeskočíme do éry Hyperloopu?

Abychom ale jen nerýpali, sami jsme zvědavi, za jak dlouho se podaří dotáhnout vizi rekonstrukce Masaryčky. Poslední projekt velikánky Zahy Hadid by oživil nemalou část dnes zanedbané lokality.