Postmoderní monstra, kde se natáčely i Hunger Games. To je pařížské Noisy Le Grand

Matěj Machytka

Stavby, které jakoby vypadly z budoucnosti, symbolizovali sen o dostupném bydlení.

Navšívil jsem Paříž nejméně třikrát a přesto jsem nevěděl, že na půlce cesty do Disneylandu stojí stavby futurističtější než celá La Défense. Na rozdíl od moderní business čtvrti, kde potkáváte jednoho manažera za druhým, je příběh kolosů v Noisy le Grand úplně jiný.

Byl to sen o dostupném bydlení pro široké nižší vrstvy obyvatel Francie. V době, kdy vznikal, v zemi galského kohouta raketově stoupala životní úroveň a pozlátko lákalo i přistěhovalce ze zámořských francouzských departmentů snících o lepším životě v Evropě. Aby v Paříži nevznikaly ghetta, naplánovali architekti Ricardo Boffil a Manuel Nunez-Yanowsky domy tak drsné a postmoderní, že se tu stihly natáčet i Hunger Games. Do Kapitolu by zapadly hned.

Monumentální komplexy měly zafungovat stejně jako New Yorský „melting pot“. Nastěhovaly se sem lidé z různých světů s cílem naučit se žít společně. Místo asimilace vznikl svět sám pro sebe, kam si Pařížané spíše než za unikátní architekturou vyrazí pro ilegální substance. Les Espaces d’Abraxas tvoří hned 591 bytů. Nájemníci si tu měli být blíž než v anonymní panelákové šedi. Místo sounáležitosti vás ale přemáhá pocit, že Velký bratr stojí hned za protějším oknem. Abraxas tvoří tři budovy, jejichž tvar areál uzavírá do sebe. Stavby jsou masivní a prostor mezi nimi stísněný. Nájemníci si kvůli blízkosti objektů skoro vidí do talíře. Napadá mě paralela s Nizozemskem, kde se záclony takřka nenosí. Holanďany zkrátka nerozhodí, že letmým pohledem zjistíte, co dávají v jejich televizi. Francouzi ale evidentně z podobné možnosti nadšení nejsou.

V postmodernistickém duchu se nesou i Les Arenes de Picasso. Hlavní kruhová stavba připomíná obří kolo sýra tyčící se nad náměstím s vodními prvky. Nový život zde našlo přes 500 lidí. Je až s podivem, jak moc na zdejší atmosféru působí počasí. Za slunného dne si zde jeden i dokáže představit svou trvalou adresu, ale jakmile je pošmourno, dystopické scénáře převládají.

I když stavby zatím nepotkal stejný osud jako americké experimentální sídliště Pruitt-Igoe, radnice přesto o zbourání uvažuje. Vymazala by se tím jedna etapa, kdy si plánovači mysleli, že sociální problémy lze řešit poskytnutím vhodného zázemí. Jestli si tedy stavby chcete prohlédnout jinde než na svých displejích, na předměstí Paříže se určitě vydejte.

Zdroj fotek: Flickr