Panoptikon včera a dnes I
Vladislav Dudák
Panoptikon je zvláštní pojem, který se zapsal jak do dějin architektury, tak do dějin sociologického myšlení. Ostatně architektura a sociologie mají mnoho společného…Slovo se skládá z řeckých slov pan = vše a optikos = viděný; jde tedy o něco „vševiděného“.
Uvidíte nevídané
Dnes nejčastěji slovo panoptikon známe v počeštělé podobě panoptikum a míníme tím vlastně jakýsi přehled něčeho, obvykle s příchutí pouťovou, senzacechtivou, mírně i hororovou, nebo naopak trochu shazující – zkrátka panoptikální. Důraz je kladen na to, že zde „uvidíme nevídané“, že „uvidíme všechno“.
Osvícenec Jeremy Bentham…
Do architektury (a praktické sociologie) pojem panoptikon přinesl britský osvícenský filosof, právní teoretik a společenský reformátor Jeremy Bentham (* 1748; † 1832).
Narodil se jako geniální dítě a s génii se obvykle pojí i řada podivností. Žil osamocen jako soukromý učenec, nesmírně pracovitý a podnětný a veškerou svou energii věnoval návrhům reformy práva a společnosti.
Stal se zakladatelem etického utilitarismu („největší štěstí největšího počtu lidí je základ morálky i zákonodárství“), zasazoval se o toleranci homosexuálů, za umožnění rozvodů, prosazoval osvobození otroků navrhoval osamostatnění britských kolonií, žádal odluku církve od státu, prosazoval uzákonění zaručené minimální mzdy. Stavěl se proti týrání zvířat.
Jeremy Bentham; portrét a mumifikované tělo.
…mumifikován
Jeho zapálená osvícenská aktivita ve prospěch pokroku a poznání jej vedla i k tomu, že se rozhodl poskytnout své tělo vědě a v poslední vůli je odkázal University College London (patřil k jejím zakladatelům) s tím, aby bylo vypreparováno a vystaveno. Tak se i stalo a Bentham je zde dones uchován a vystaven, i když jeho hlava je nyní vymodelována z vosku, neboť její mumifikace se nezdařila.
Reforma vězeňství…
Poněkud delší životopisný údaj jsem uvedl proto, abychom si o Benthamovi neudělali na základě Panoptikonu chybnou představu, že šlo o krutého člověka. On prostě vycházel ze své utilitaristické zásady „co nejvíce štěstí pro co nejvíce lidí“ a z tohoto hlediska požadoval velkou přísnost vůči těm, kteří lidem škodí. Ale přísnost jiného typu, než byla přísnost tradičního vězení středověku.
Až do osvícenství si totiž nikdo nedělal iluze, že by při věznění a trestech šlo o „nápravu“ zločince; šlo jednoduše o splacení trestu, o vyrovnání dluhu za to, co zločinec učinil, o „institucionalizovanou pomstu“, satisfakci.
Tomu odpovídala i „klasická“, „středověká“ vězení, založená na třech principech: 1. uzavřít, 2. uvrhnout do temnoty; 3. skrýt. Tedy ony pověstné spletité chodby a temné kobky… A pro „umravnění“ vězňů mučírny, hladomorny…
Tradiční pojetí vězeňství
…v architektuře provedená
Myslitelé osvícenství naopak vytvořili koncepci „nápravy zločinců“ (právě od té doby se věznicím začalo říkat „nápravná zařízení“), což by době předchozí připadalo absurdní. Zločinci musejí být podle Benthamovy představy pod permanentním dozorem; jedině tak budou uhlídatelní a jedině tak se mohou napravit. Budou-li stále sledováni (dozorováni), budou totiž nuceni se chovat lépe.
Nepřehledné, temné, spletité a hrůzyplné… Romantizující představa středověkého vězení z cyklu Carceri (Žaláře; 1749–1750) italského grafika a architekta Giovanniho Battisty Piranesiho
A pro toto permanentní sledování se hodí stavba typu panoptikon. Panoptikon je architektonický koncept budovy, který umožňuje stálý dohled nad jejími obyvateli.
Klasický panoptikon, který Bentham navrhl, má podobu kruhové stavby s centrálním volným prostorem a celami podél jejího obvodu. Tyto cely jsou do centrálního prostoru otevřeny mřížemi a na protilehlé straně jsou otevřeny v obvodové zdi prosvětleným zamřížovaným oknem. Vězeňskou celou tedy proudí dovnitř zvenčí světlo, a každý vězeň je proto zevnitř neustále viděn jako silueta tomuto světlu stínící. Vězni jsou navíc od sebe zcela odděleni v jednotlivých celách-buňkách, a tudíž nedochází k jakékoli komunikaci a domluvě mezi nimi.
Benthamovo ideové východisko při koncipování Panoptika Vševidoucí božské oko nahlíží do každé cely. Ve své trojjedinosti reprezentuje tyto ctnosti: Milosrdenství, Spravedlivost a Bdělost.
Uprostřed volného prostoru stojí pozorovací věž, díky níž jsou všichni vězni pod neustálým dohledem. Vězni jsou proti světlu dobře vidět, zatímco pozorovatel ve věži je skrytý, neviditelný.
Z tří tradičních principů vězení (uzavřít, uvrhnout do temnoty a skrýt) tak zůstal pouze princip první – uzavřít –, zatímco druhé dva principy byly popřeny a byl požadován přímo jejich opak – osvětlit a zveřejnit.
Benthamův návrh panoptika „Kruhová budova… Vězni ve svých celách rozestavěných podél obvodu – strážníci uprostřed. Inspektoři jsou pomocí zástěn a dalších důmyslných zařízení ukryti… před zraky vězňů: z toho pramení dojem jisté všudypřítomnosti. Celý prostor se dá obhlédnout, aniž by se člověk pohyboval, nebo jen trošku. Jedno stanoviště v dohlížitelské části umožňuje nanejvýš dokonalý pohled do všech cel.!
Princip nápravy
Ačkoli samozřejmě není možné, aby jeden pozorovatel najednou sledoval všechny vězně, nemohou osoby v celách nikdy vědět, zda právě jsou nebo nejsou sledovány. Nejistota by měla vězně vést k vytváření návyku chovat se vždy tak, jako by pozorováni byli. Tento návyk si osvojí nakonec natolik, že jim zůstane a vězni se napraví. Teoreticky by pak ani žádný pozorovatel již být nemusel – ale to nikdo z vězňů nemůže vědět jistě.
Podle Benthama tak na rozdíl od starších typů vězení není v panoptikonu k „ukáznění“ a „výchově“ vězňů nutné žádné násilí a žádný dodatečný nátlak – což byly věci nehumánní, a navíc i neekonomické – tudíž z hlediska utilitarismu společensky nevýhodné. Nyní stačí jenom „pozorovat“, ba dokonce jenom vyvolat ve vězních permanentní pocit, že jsou pozorováni.
V praxi se Benthamovi jeho architektonický návrh nepodařilo realizovat, i když se o to dlouho snažil. Ale mnoho staveb typu panoptikonu z jeho idejí a architektonických návrhů vycházelo a bylo realizováno. O tom ale až příště.
Užitečnost panoptika podle Benthama
Zdroje ilustrací: Wikipedia.