Zpátky do minulosti: Pražská paroplavba se zrodila v Karlíně

Vladislav Dudák

Publikováno: 29.11.2016

Jaká je historie parníků na Vltavě, a na kterém z nich do Prahy přicestoval Hans Christian Andersen? Začtěte se do prvního ze série článků, kde se vydáváme proti proudu času.

Dne 1. května 1822 byla založena Pražská plavební společnost (Prager Schiffahrt-Gesellschaft), zajišťující dopravu zboží po Labi a jeho přítocích. Usídlila se v Karlíně v místech, kde později vznikl Karlínský přístav a v roce 1856 (když začala využívat vlastních a nikoli pronajatých lodí) se přejmenovala na Společnost pro plavbu parní a plachetní. V roce 1881 společnost, provozující výhradně nákladní dopravu, zanikla.

První kolesový parník spatřila Praha na zkušební jízdě mezi Karlínským přístavem a libeňským jezem ve dnech 18.–19. května 1841. Tento parník Bohemia, byl postaven v Karlíně a byl 37 metrů dlouhý a 5 metrů široký a uvezl 140 pasažérů. Záhy však začal provozovat plavby mezi Děčínem (popř. také již Obřístvím u Mělníka) a Drážďany a do Prahy připlouval jen příležitostně. S tímto parníkem se pojí dvě zajímavosti:

• Do Čech jím na návštěvu připlul v roce 1841 Hans Christian Andersen.
• Parní stroj parníku Bohemia, vyrobený anglickou firmou John Penn byl později použit ještě na dvou dalších lodích a byl prý činný ještě na přelomu tisíciletí v Drážďanech – zřejmě jako nejstarší fungující lodní parní stroj na světě.

Nadějný start zhatila skála

Provoz mezi Karlínským přístavem a Drážďany se později úspěšně rozvíjel, ale hlouběji do Prahy a dále proti proudu parníky kvůli četným jezům nemohly. Proto se první parník nad Prahou objevil až v roce 1857. Jmenoval se původně Stanislav, ale byl na počest českého místodržitele Mescéryho přejmenován na parník Mescéry. Byl vyroben ve Francii, do Prahy doplul po Labi a přetáhnout jej přes jezy od Karlína k Podskalí (stalo se tak dne 18. července 1857) byl přímo husarský kousek. To však byl jediný šťastný okamžik, který parník Mescéry a jeho provozovatele německého podnikatele Augusta Wintera čekal.

Při druhé zkušební jízdě z Podskalí do Podolí najel na mělčinu, ale podařilo se jej nakonec vyprostit. Dne 15. srpna byla provedena poslední zkušební jízda, při níž měl parník proplout celou trasu od Šítkovských mlýnů do Štěchovic. Úspěšně dorazil do slavnostně vyzdobené Zbraslavi, kde byl nadšeně přivítán, ale ve Vraném mu začalo docházet uhlí, a tak se zřejmě podnapilý kapitán velící rovněž podnapilé posádce rozhodl k předčasnému návratu. Při otáčení ale loď narazila na skálu, uvízla a proraženým otvorem začala proudit voda. Parník byl sice nákladně vyzdvižen, ale k dalším pokusům o plavbu již nedošlo.

A tak byla pravidelná parníková doprava na lince Praha – Štěchovice zavedena až 26. 8. 1865. Zásluhu na tom měl pozdější primátor František Dittrich, rejdař a stavební podnikatel Vojtěch Lanna a podnikatel J. J. Ruston, kteří spolu s dalšími založili akciovou společnost Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě (v roce 1913 se přejmenovala na Pražskou paroplavební společnost). Joseph J. Ruston byl majitelem proslulé strojírny, zvané lidově Rustonka, která se rozkládala ve východní části Karlína. Vyráběl zde parní stroje, ale i celá říční a námořní plavidla.

Výbuch kotle roztrhl parník vejpůl

Zpočátku společnost provozovala plavbu parníkem Praha – Prag, počet lodí však postupně vzrůstal. Parník Praha – Prag plul po Vltavě až do roku 1921, kdy byl prodán do Polska, kde sloužil (nejdříve v Krakově, později ve Varšavě) až do 70. let 20. století. V roce 1887 se vlajkovou lodí společnosti stal mohutný parník František Josef I., který uvezl až 800 cestujících a pořádal i dálkové plavby Praha – Hřensko. Dne 19. května 1898 však na něm při odjezdu z přístaviště u Palackého mostu vybuchl parní kotel, parník se rozlomil a potopil. Výbuch zabil tři lidi, cestující, kterých naštěstí bylo jen třicet, se však zachránili. Parník byl po nehodě vyzdvižen a opraven a pod názvem Zbraslav a později Praha sloužil až do roku 1970.

Literárně známým se stal parník Primátor Dittrich (postavený v roce 1891), a to díky humoristickému trampskému románu Vzpoura na lodi Primátor Dittrich od Jaroslava Žáka a ilustrátora Vlastimila Rady. Pod jménem Vyšehrad sloužil až do roku 1951.

Na historickém znaku Karlína vidíme zlatou loď se stříbrným českým lvem, který ji kormidluje. Ta loď, je zde, jak vidíme, zcela na místě: V Karlíně vznikl první velký vltavský přístav, byla zde založena první plavební společnost, vyroben zde byl první parník, který brázdil Vltavu (a na řece byl poprvé právě zde viděn), vznikla zde i další plavební společnost, jejíž název přetrval dodnes a vyráběly se zde další lodě.