Negrelliho viadukt po rekonstrukci – nové centrum Karlína?

Vladislav Dudák

Ve druhém pokračování našeho povídání o Negrelliho viaduktu jsme si povídali o jeho právě probíhající rekonstrukci. Co ale bude po ní?

Samotná rekonstrukce stavby je pečlivě naplánována a vizualizována. Ve stadiu příprav ale ještě (zcela pochopitelně) zůstává otázka využití zrekonstruované stavby v jejím „přízemí“ – tedy v obloucích viaduktu a v přilehlém prostoru. Jakou roli má hrát Negrelliho a Spojovací viadukt v městské krajině Karlína a zčásti i Nového Města?

Léto pod viaduktem.

Viadukt jako viadukt, nebo viadukt jako příležitost?

Ano, otázka po začlenění viaduktu do městské krajiny může být vyřešena zcela minimalisticky. A logicky. Viadukt je viaduktem a jako takový by měl zůstat. Tedy například jeho oblouky by měly být otevřeny a průchozí. Cokoli do nich instalovat je urážkou jeho podstaty a hyzdí tu krásnou stavbu.

Možná je to názor až příliš konzervativní, ale rozhodně ne odsouzení hodný. Má samozřejmě něco do sebe. Úsilí o čistotu stavby je sympatické – zvláště tam, kdy kvůli tomuto úsilí nevznikají žádné újmy: nic by se již nemuselo bourat, zakazovat. Vždyť ten viadukt – zatím sice nerekonstruovaný – již v podstatě v takovém „čistém“ stavu je. Stojí si sám, jeho oblouky jsou otevřené... A stavba tak nesporně nejlépe vynikne.

Na druhou stranu... Stavba je to nádherná, ale přece jen nejde o římský akvadukt nebo středověký most. A je v lidské přirozenosti těch oblouků využít. Život věci pozměňuje, což jednou může znamenat „kazit a hyzdit“, jindy „dotvářet“ a ještě jindy „dodávat osobitý kolorit“. Takže by otázka mohla znít: jak umožnit zásah do čistoty stavby ve jménu života městské čtvrti a zároveň ji nepokazit?

Jde to vůbec? Věřím, že ano, i když samozřejmě vždy zde bude nějaké to „něco za něco“.

Kompromis, o němž je ale již rozhodnuto, je podle mého názoru dobrý: oblouky budou zaskleny stejným způsobem, a tak bude viaduktu zaručen jednotný a původní vzhled příliš nenarušující exteriér. Do podoby „interiéru“ oblouků však rekonstrukce zasahovat nebude. Tam se budou soustřeďovat jednotlivé tvůrčí aktivity. „Chceme podporovat drobné kreativní podnikatele, řemeslníky, malé firmy... Dovedeme si představit, že tady budou bistra, kavárny, studia, neziskovky a obchody, které ale budou pečlivě vybírány“, říká architektka Yvette Vašourková z Centra pro středoevropskou architekturu, které se angažuje v projektu oživení Negrelliho viaduktu (viz níže).

V rámci „příležitosti pro kreativní město“ vznikla v roce 2016 v jednom z oblouků viaduktu divoká provozovna Bistro Viadukt provozovaná Divokými matkami, s. r. o., a stala se tak doplňkem a alternativou již zavedeného výčepu U Fandy.

Kolorit je sázka do loterie, elegantní sterilita má také šanci

Hlavní problém však vidím v tom, že „osobitý kolorit“ nelze „vkládat“ plánovaně, od stolu, direktivně. Tomu se genius loci vždycky vzpírá. Kolorit se vždy nějak záhadně v průběhu života stavby a jejího prolínání s životem lidí rodí, aniž by o něj lidé usilovali – a buď se vyvede, nebo nevyvede. Každopádně má šanci pouze tehdy, když se dá lidem jistá dávka tvůrčí svobody. A ještě lépe – ani tomu neříkat „tvůrčí svoboda“, ale jen „prostor pro vlastní aktivitu“. Ano, plánovitě a vůlí lze v rámci tvůrčí svobody vytvořit umělecké dílo, ale kolorit má jiné kořeny.

Pochopil jsem, že existuje vážné úsilí o „vytvoření prostoru pro lidi“. A některé z návrhů (podle mého názoru většina) jsou moc pěkné. Jediné, co jsem ale nenašel, je návrh „ponechání nějakého prostoru pro aktivitu lidí“ (samozřejmě se základní regulací; ta je dána již městským regulačním plánem a řadou vyhlášek).

Uznávám, že je to těžké, možná poloutopické. A výsledek je nejistý... Ale těch oblouků je přece hodně (využít se jich má minimálně 44), tak co kdyby se jen několika z nich profesionální kreativita ateliérů vyhnula?

Jednotné zasklení oblouků a za ním různé a různě využité prostory. Taková je vize CCEA.

Jde zde totiž ještě o jednu zásadní věc...

... a to o to, co se míní „otevřením prostoru pro veřejnost“. Aby se s viaduktem nestalo něco podobného jako s pražským Hlavním nádražím, které se veřejnosti „otevřelo“ v podobě značkových obchodů a není zde místečko, kde by si rodinka s malými dětmi jedoucí na Sázavu nebo na Karlštejn mohla dát „něco malého a levného“ (a obyčejného, tradičně výletního) pro potěšení. Ani unavený dělník vracející se z šichty domů do Benešova zde nenajde příležitost nechat si ujet jeden či dva vlaky nad obyčejným pivem na stojáka, k němuž si objedná sekačku či párek a navrch ještě „kafe“.

Nádraží by navzdory všem módním globalizačním trendům mělo zůstat (také) prostorem lidovým. Místo toho jsou z něj lidé nižších příjmových skupin nebo alternativních životních stylů (teď nemyslím ty drahé a komerčně využívané „alternativy“) vytlačováni.

Je mi jasné, že takové podniky jako byla hospoda U Fandy nebo divoce zřízený výčep U viaduktu nejspíš nebudou – navzdory prokázané úžasné tvořivosti a mimořádnému koloritu – možné. Ale pokud si „ve viaduktu“ lidé budou moci koupit kávu pouze v cenových relacích Costa Coffee nebo Starbucks a pít ji v jejich sterilním kosmopolitním prostředí, bude něco špatně. A něco špatně bude i tehdy, když se dá prostor „jenom“ „originálně řešeným útulným intelektuálním kavárničkám“ a podnikům se zdravou (bio, raw, paleo atd.) výživou a podobně. A bude špatně, když tam budou pouze „originální malé galerie“, které navíc „mohou posloužit pro zajímavé akce a happeningy“ a také jako „místa neformálních setkání“.

Určitě: toto všechno ať tam je! A bude to skvělé. A k tomu třeba řada zajímavých obchůdků. Ale kéž tam zůstane i něco, kam budou lidé jen tak chodit, něco, co nebude mít žádný „vyšší účel“, a co se časem bude měnit jen v rytmu toho, jak lidé nikoli „tvoří“, ale žijí. Měnit buď v něco mimořádně pěkného, nebo nikoli... A pak to někdo zkusí znovu a jinak.

Další z vizualizací (CCEA).

Možnosti se rýsují, chcete se ale vsadit, že realita přitvrdí?

Naděje zde bezpochyby je, dobrá vůle také: „Chceme, aby viadukt sloužil různým sociálním skupinám. Uvažujeme o různých úrovních nájmů. Ryze komerční subjekty by platily více než třeba neziskové a podobně,“ sděluje Yvette Vašourková. Stejného názoru je i radní MČ Prahy 8 Petr Vilgus: „Nechceme, aby pod viaduktem byly jen drahé butiky, nudné fast foody a káva za 70 korun, ale aby to bylo místo, které bude běžný člověk toužit navštěvovat.... Restaurací, které donedávna nabízely svíčkovou s knedlíkem a dnes nabízejí hamburgery za 170 korun, je víc a víc. Radnice se tomuto procesu snaží odolávat a brzdit ho.“ (citace jsou převzaty z Rozhlas.cz)

Ve hře ale bude zcela jistě hodně hráčů a veřejnost by si měla pohlídat, aby to s oblouky viaduktu nakonec nedopadlo podobně jako s prostorami na Hlavním nádraží.

Inspirace ve Vídni.

Viadukt kreativní

Inspirující je dlouhodobý projekt Negrelliho viadukt – příležitost pro kreativní město, který pořádá Centrum pro středoevropskou architekturu (CCEA) ve spolupráci se studiem MOBA. Projekt se věnuje „experimentování mezi architekturou, uměním a veřejným zájmem“ a snaží se „upozornit na potenciál Negrelliho viaduktu... a ověřit možnosti, jak ho začlenit do městského života“.

Experimentování s aktivním využitím prostor pod viaduktem začalo díky CCEA v září 2013 akcí Trať galerií Praha – Karlín – Viadukt, která „svedla dohromady pražské galerie, kurátory, umělce a obyvatele Karlína. V obloucích se konaly koncerty, projekce, fungoval zde bar, pořádaly se dětské dílny. proběhla řada vystoupení.

V lednu 2015 uspořádalo CCEA MOBA diskusi se sousedy karlínského viaduktu; cílem bylo vyslechnout jejich názory na využití prostoru viaduktu a diskutovat o nich. Výsledky diskuse, jíž se zúčastnili také pedagogové a studenti Technické university v Berlíně byly prezentovány zástupcům Prahy a městských čtvrtí.

O den později proběhlo symposium Metamorfózy viaduktů v evropských městech. Na jaře následoval studentský výzkum možností využití viaduktu.

V červenci až říjnu 2016 byla v rámci projektu uspořádána akce Léto pod viaduktem, v jejímž rámci bylo změněno parkoviště pod viaduktem v prostředí, kde mohou lidé příjemně trávit svůj čas (sportoviště, bistro, kulturní program...). Mimo jiné se ukázalo, že „díky nové aktivní náplni se zvýšila neformální kontrola místa a bezpečnosti v okolí“.

Pozoruhodné bylo sympozium Viadukt – příležitost pro kreativní město, které se konalo v roce 2016. Cizí i naši architekti a umělci na něm představili jednak realizace na obdobných stavbách ve světě (Paříž, Berlín, Vídeň), jedna své vize týkající se již přímo Negrelliho a Spojovacího viaduktu.

Viadukty v Berlíně a Hamburku.

Viadukt v Curychu.

Co se děje nyní a co se může dít

Podle všech zainteresovaných by bylo skvělé, kdyby otázka využití obloukových prostor a okolí viaduktu byla vyřešena ve stejné době, kdy se bude dokončovat jeho rekonstrukce. Projekt architektů CCEA MOBA v současnosti zpracovává Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR). A ten má již velmi blízko k Magistrátu, plnému křížících se soukromých zájmů a tlaků.

Může to dopadnout dobře, ale také nemusí. Novináři již dávno, dávno nejsou hlídacím psem demokracie. Ale veřejnost by měla být.

Současné fotografie jsou převzaty z těchto a dalších zpravodajských serverů.

Viadukt v Paříži.