Proměny Karlína V.: Od mlýnů k továrníkům

Vladislav Dudák

Křižovníci a další páni domácí, obchodníci, plynaři, továrníci, štamgasti, rejdaři a lodníci, plynaři, železničáři a školáci. Ano, ti všichni se v 19. století nejen promenovali po Pobřežní ulici, ale mají něco společného i se zdejší historickou zástavbou. Jít Pobřežní ulicí dům od domu by mohlo být poněkud nudné, a tak se na její zástavbu podíváme právě přes hlavní profese – dnes projdeme osudy mlynářů a továrníků.

Od posledního povídání o Staroměstské papírně a mlýnu Burianka se nyní posuneme jen o několik desítek metrů a stále setrváme v místech, kde se dnes rozkládá areál hotelu Hilton a k němu přilehlý kancelářský areál International Business Center (IBC).

Víme již, že tento areál do 80. let 20. století protínala dnes již neexistující ulice U slepého ramene a že celý areál se rozkládá z části na původním karlínském pobřeží, zčásti na kanále oddělujícím od pobřeží Jerusalemský a Papírnický ostrov (zvaný také Burianka) a zčásti přímo na těchto ostrovech.

Jerusalemský, Papírnický, Bezejmenný a Rohanský ostrov na plánu stabilního katastru z roku 1840–1843. Modrým kroužkem je označeno přibližné místo mlýna Na Kameni (později dům čp. 218), červeně Ronzův mlýn na Papírnickém ostrově (později dům čp. 303). Čtvercem je vyznačena přibližná poloha areálu dnešního hotelu Hilton a IBC. (Zdroj: http://www.dveprahy.cz/)

Halekání přes kanál

V místech dnešní budovy IBC stávaly mimo jiné i dva domy čp. 218 a čp. 303. Pokud jejich polohu zaneseme do dnešní mapy, vypadají, jako sousedi. A svým způsobem také byly, nicméně jejich obyvatelé si přes plot popovídat nemohli. Mohli na sebe leda halekat, neboť je od sebe odděloval kanál mezi pobřežím, na němž stál dům čp. 218 a Papírnickým ostrovem, na jehož břehu stál dům čp. 303.

O mlýnu Na Kameni

Historie této lokality začíná na pobřeží. V místech domu čp. 218 stával snad již od 11. století mlýn Na Kameni, zvaný také Kamenský, později Šaškovský a Kopplův). Jeho původní název odkazoval na skutečnost, že se v těchto místech nacházel brod přes Vltavu, který měl kamenné dno. Byl tedy přirozeně zpevněný, a proto často užívaný – po staroměstském brodu druhý nejdůležitější v Praze a jejím okolí.

Brody vždy přinášely výhody i nevýhody. Výhodou byla větší šance k obchodování a podobně, nevýhodou, že brody vždy využívaly i zemí táhnoucí vojska. A těch přes tento brod přešlo požehnaně, jak si řekneme v jednom z dalších povídání (o ostrově Štvanici).

V letech 1230–1320 patřil mlýn spolu s okolními pozemky řádu křižovníků s červenou hvězdou, poté se zde vystřídalo několik majitelů.

Přehledný plánek ostrovů. Vyznačeny jsou přibližné lokality dnes již neexistujících domů (mlýnů) čp. 218 a 303, o nichž pojednává tento článek a domu čp. 162 o němž pojednával článek minulý (Proměny Karlína 4). (Zdroj Vladislav Dudák, Prahou po Vltavě, hlavní podklad: indikační skici stabilního katastru; 1840–1842.)

Starému Městu se nedařilo…

V roce 1432 mlýn koupila staroměstská obec, ale nebyl to šťastný tah, neboť téhož roku postihla Prahu krutá povodeň a mlýn Na Kameni byl spolu s mnoha dalšími mlýny na Vltavě zničen, takže se tomuto místu začalo běžně říkat „mlýnské smetiště“. Město se mlýniště rychle zbavilo a v roce 1435 je prodalo staroměstskému měšťanu Janu Velvarovi. Ten mlýn obnovil, záhy prodal a poté se zde vystřídalo několik majitelů.

V roce 1517 mlýn koupila za 11 000 kop grošů staroměstská obec. Ale jak bylo v městské správě i v této době poměrně běžné, hospodařit se svým majetkem moc neuměla. Tehdy to ale ještě dovedla přiznat, a tak v roce 1544 čteme zápis, v němž „… uznavše purkmistr a rada staroměstská, že mlýn Na Kameni k malému obecnímu jest užitku, ačkoliv veliké náklady na jeho udržování činily“. Proto město prodalo mlýn s třemi složeními purkrechtnímu mlynáři Martinu Šaškovi a jeho manželce Anně za 1 000 kop grošů.

I když se mlýn ocitl v soukromých rukou, Staré město si podrželo jistou kontrolu, například mlynář nesměl mlýn prodat bez povolení města. Dále se mlynář musel zavázat k plnění určitých povinností. Musel mlít obilí pro obecní špitál zdarma a jednou za rok odváděl obci 10 kop grošů. V přilehlé pile, kterou koupí také získal, měl povinnost řezat dřevo pro obec. A protože k mlýnu patřily také pozemky, na nichž se mohla chovat hospodářská zvířata, musel mlynář odvádět jednou ročně jednoho vykrmeného vepře pro staroměstský špitál.

Regulační plán Prahy z roku 1939. Červeně jsou zakroužkovány domy čp. 218 (bývalý mlýn Na Kameni) a čp. 303 (bývalý Ronzův mlýn na Papírnickém ostrově). Červený pruh naznačuje přibližnou polohu vltavského ramene (kanálu) oddělujícího pevninu od Papírnického ostrova. (Zdroj http://app.iprpraha.cz/js-api/app/srk/.)

… Martinu Šaškovi naopak ano

Martin Šašek mlýn zvelebil a také tehdy zpevnil břehy protějšího Kamenského (papírnického) ostrova a osázel je topoly. Ostrovu se pak začalo říkat Šaškovský ostrov. Na jeho (v místech dnes již zaniklého domu čp. 303) mlynář postavil další mlýn a vlastnil tak dva mlýnské objekty oddělené kanálem.

Martin Šašek byl zřejmě velmi podnikavý, a tak také kolem roku 1550 zpevnil nedaleké nánosy a vytvořil tak základ dalšího ostrova, dnes známého jako Rohanský ostrov.

Areál hotelu Hilton a IBC. Modrým čtvercem je naznačeno přibližné místo, kde stály domy čp. 218 (přibližně v levém dolním rohu čtverce) a čp. 303 (asi uprostřed pod horní stranou čtverce). (Zdroj: Mapy.CZ)

Staré Město hospodaří

O zvelebený Šaškovský ostrov a obnovený mlýn najednou získala staroměstská obec zájem, a tak se po smrti mlynáře o jeho vlastnictví soudila s vdovou Annou Šaškovou. Spor začal v roce 1574 a definitivně skončil až tím, že v roce 1586 vdova zvelebený mlýn i oba ostrovy zpětně prodala za 420 kop grošů Starému Městu Pražskému.

Smolný byl pro mlýny konec třicetileté války, kdy v rámci obrany proti Švédům, snažícím se přebrodit z Manin na dnešní karlínský břeh, byly mlýny a další přilehlé objekty zapáleny. Záhy však byly obnoveny.

Budova mlýna Na Kameni fotografovaná přes kanál od Ronzova mlýna stojícího na Papírnickém ostrově. Foto neznámého autora.

Mlýny a továrny

V roce 1820 koupili mlýny židovští podnikatelé Šalamoun Przibram a Moses Jeruzalem a zřídili u nich továrnu na kartony. Mlýn na ostrově (v místě budoucího, dnes již zbořeného domu čp. 303) byl v roce 1844 nově vybudován podle plánů Johanna Maxmiliána Hegera, ale v 50. letech 19. století vyhořel a byl zbořen. V roce 1860 byla na jeho místě postavena podle plánů Leopolda Brause továrna Kunstmühlen und maschinen Fabrik, upravená po roce 1874 v romantizujícím duchu podle plánů F. Kindla novým majitelem Jindřichem Ronzem. Byla to poměrně významná osobnost; zasloužil se mj. o založení profesní organizace českých mlynářů a později se stal i karlínským starostou. Jindřich Ronz mlýn vlastnil v letech 1874–1907, ale Ronzův mlýn se mu říkalo až do druhé poloviny 20. století.

Ronzův mlýn na Papírnickém ostrově, fotografovaný z pevniny z míst pod mlýnem Na Kameni.

Nezbylo ani mlýnské smetiště

Později (od roku 1930) zde ještě hospodařilo, byť jen na mlýně o pouhém jednom složení, Výrobní mlynářské družstvo v Praze. Ale to už nastával konec zdejší mlynářské tradice. Mlýn na pevnině (bývalý mlýn Na Kameni) byl zbořen již v roce 1958, budova Ronzova mlýna na bývalém ostrově zmizela v roce 1978 v souvislosti se stavbou trasy metra C, která pod bývalými mlýny vede. Tentokrát mlýny zmizely důkladněji, než při zhoubné povodni v roce 1432. A nezbylo z nich ani ono „mlýnské smetiště“.

Zdroje:

http://www.ateliermanufactura.com/historie-vyroby-papiru/
Zuman František: Papír. Historie řemesla a výrobní techniky. Praha 1983. Papír a celulóza.
vodnimlyny.cz